Táborová kronika 2023:

Den první: dlouhá cesta do pohádkové Líšnice

Vrchol letošní literární sezóny, autorské čtení nové knihy pohádek pana Pohádkového Dědka Felixe, skončilo katastrofou. Když byl v nejlepším, přitočil se k němu zrádný Mrakomor a všechny jeho poznámky mu široko daleko rozházel. Naneštěstí nebyly stránky očíslované a tak se nám všechny pohádky zamotaly. Nezbývá, než se pokusit pohádky zase rozplést a zachránit tento budoucí bestseller.

Kvůli tomu jsme se vydali do daleké pohádkové Líšnice, která pro nás bude jistě tou správnou inspirací. Cesta proběhla v nejlepším pořádku, i když nás trošku naháněly bouřkové mraky. Těm jsme nakonec ale utekli a s prvními kapkami jsme dorazili do líbezného tábořiště.

Později se naštěstí počasí udobřilo a my tak mohli jít na hřiště u tábora, poznávat nové kamarády. Naučili jsme se všechna jména, zaházeli ringem, zahráli pinčes a zaběhli si několik prvních pahorků. Teď se pomalu smráká a my už brzo zalehneme na kutě, abychom si užili první líšnickou noc.

Den druhý: Zaběhnutí trpaslíci

První ráno v táboře proběhlo přesně podle očekávání. Budíček, rozcvička a lahodná první snídaně. Potom se ale všechno pokazilo. Přiběhla za námi nervózní Sněhurka, že jí utekli trpaslíci a nemůže je najít. My jsme samozřejmě nezaváhali ani na vteřinu a vydali se Sněhurce pomoci. Většinu trpaslíků jsme rychle našli, ale Rejpal se ukázal být o dost tvrdší oříšek.

Sami jsme ho najít nedovedli, naštěstí nám pomohli Dlouhý, Široký a Bystrozraký. O Rejpalovi věděli a zavedli nás na správnou stopu. Jak se ukázalo, tak se přejedl a usnul v Karkulčině posteli. Vzbudit ho nebylo snadné, ale nakonec stačilo ztropit pěkný virvál a Rejpal vyskočil na nohy. Sněhurka byla nadšená a všem nám moc děkovala.

Počasí nám na první den vyšlo dobře. Sice nás trošku spláchl menší liják přes oběd, ale naštěstí máme pevné stany. Ty se nějakého deštíku jen tak nezaleknou!

Den třetí: nespokojená princezna

Dnes jsme přišli do království, které sužuje krutý osud. Jejich princezně bylo předpovězeno, že jí v den jejích 18. narozenin slupne tříhlavá saň. Problém je v tom, že princezně už pomalu táhlo na 22 a saň pořád nikde. Těžko nesla, že drak o ní nemá zájem.

Nám se podařilo, ve spolupráci s němým rekem Bajajou, saň vypátrat v její sluji. Jak se ukázalo, saň se zmocnila kouzelného zrcadla a celé dny její hlavy trávil hádáním se, která je nejkrásnější. Na princezny úplně zapomněla.

My jsme naštěstí dokázali saň od zrcadla odpoutat a připomenout jí, jak lahodně mladé princezny chutnají. V tom se ale naše princezna rozmyslela, že by přeci jen ráda zůstala nesnědená. Ach jo. Nebyli bychom to ale my, aby se nám nepodařilo saň zaplašit a princeznu zachránit.

Večer jsme naše úspěchy oslavili posezením u ohně a zpěvem mnoha táborových písniček.

Den čtvrtý: mokrý výlet

Dnešní den nás zastihl při odchodu na dlouhou výpravu po stopách Dlouhého, Širokého a Bystrozrakého. Tuto nerozdělitelnou trojici už dlouho nikdo neviděl a začínali jsme o ně mít strach. Bohužel brzy potom, co jsme vyrazili, nás otočil déšť zpátky do tábora. Nejsme sice z cukru, ale proč zbytečně pokoušet rýmu.

Zpátky v táboře jsme usušili sebe a všechno své oblečení a dál se věnovali pátrání po triu DŠB. Sice jsme je až do večera nenašli, ale jsme plní očekávání na zítřek. Jistě se někde vyloupnou. Obzvlášť Dlouhý a Širkoý se nedají snadno přehlédnout.

Den pátý: Karkulčiny trampoty

Dnes nám počasí krásně vynahradilo včerejší déšť, bylo krásně. To ale moc nezajímalo Karkulku, která měla úplně jiné starosti. Včera nestihla nakoupit jídlo pro babičku, a i dnes to s ní vypadalo bledě. Nebyli bychom to ale my, kdybychom jí nenabídli naší pomoc a nedoprovodili jí do nejbližšího obchodu. A když už jsme tam byli, tak jsme si samozřejmě také něco málo nakoupili.

Odpoledne jsme museli za Karkulku zaskočit na její směnu do práce, aby mohla nakoupené jídlo donést babičce. Pracuje v nedalekém bistru, které vede obávaný Mrakomor. Dalo nám to zabrat, nakonec jsme ale dokázali všechny objednávky různých pohádkových postav splnit a i Mrakomor musel uznat, jak šikovní jsme. Zítra uvidíme, jestli byla i Karkulka na své cestě úspěšná a nepotkalo jí v lese nějaké nečekané překvapení.

Den šestý: na stopě Večernice

Dnes jsme o trochu víc odpočívali a věnovali se očistě těl. To ale neznamená, že bychom se úplně poflakovali. Dopoledne jsme například stavěli vychytralé pasti na Vlka, abychom ochránili naší kamarádku Karkulku. Odpoledne jsme zas bojovali v nejrůznějších individuálních úkolech, abychom si zasloužili nějaké diplomy a odměny.

Večer, když jsme se vraceli z čištění zubů, jsme potkali tři podivné chlapíky. Měsíčníka, Slunečníka a Větrníka. Podařilo se jim přesvědčit prince Velena, že jsou ti praví nápadníci pro jeho tři sestry a na oplátku mu nabídli seznámení s jejich krásnou sestrou Večernicí. Tu bohužel ale unesl proradný Mrakomor a drží jí kdo ví kde jako svou zajatkyni. Zítra budeme muset princi pomoct Večernici osvobodit.

Den sedmý: Mrakomorův konec

Dnes si pro nás služba připravila snídani do postele. To byla po každodenních rozcvičkách velmi vítaná změna a dodala nám energii pro náročný den. Přišel totiž čas osvobodit nebohou Večernici z Mrakomorových spárů. Díky našemu včerejšímu úsilí jsme byli na správné stopě, ale cesta to samozřejmě nebyla snadná. Nakonec jsme Mrakomorovu skrýš vypátrali. Princ Velen se s Mrakomorem pustil do šarvátky, ale přemoci ho nedokázal a museli jsme utéct a zachránit si holé životy. Mrakomor je mozný čaroděj a nehledě na to kolikrát ho princ zasáhl svým mečem, bojoval dál.

Náš odpolední úkol byl opatřit pro prince kouzelnou výzbroj, aby mohl Mrakomora vyzvat k souboji znovu. Trvalo nám to skoro celé odpoledne, ale nakonec jsme to dokázali s pomocí mnoha pohádkových bytostí, kterým jsme zas dříve pomohli my. Svou ruku k dílu přiložili třeba Vlk, Sněhurka, Bystrozraký, Karkulčina babička nebo kouzelné zrcadlo. Vyzbrojený princ se pak s Mrakomorem znovu utkal, tentokrát v rozbouřených vodách Divoké Orlice a dokázal ho tentokrát porazit a Večernici zachránit.

Večer jsme dostali odměny za naši pomoc v boji proti Mrakomorovi a rozpletení pohádek, které se nám před týdnem do sebe zamotaly. U ohně jsme si ještě zazpívali tábornické písničky a upalovali na kutě, abychom byli zítra svěží.

Den osmý: jedeme domů

Každé dobrodružství musí někdy skončit a to naše nebylo výjimkou. Nakonec přišel čas vrátit se domů. Počasí se na nás sice mračilo, ale nakonec se slitovalo a nám se podařilo dojít na vlak poměrně v suchu. Po krátké cestě vlakem jsme už jen přejeli k naší pražské klubovně, kde jsme se konečně zas shledali s našimi rodiči. Jistě netrpělivě prahnuli po tom dozvědět se od nás, jak jsme si poslední týden užili.

Vedoucí ještě zůstali v táboře bourat a i oni se v neděli vrátili. Sice pěkně promoklí, ale o to pyšnější na povedený tábor a celou letošní sezónu v Líšnici. Doufáme, že se s Vámi zas brzy potkáme. Ať už na táboře nebo na nějaké z plánovaných výprav během školního roku.